Chtěla bych Vám vyprávět o časech dávno minulých, o době nedávné i horké současnosti. Minulost zkoumáme a hledáme dávné předky, i proto budou tyto stránky dlouho ve výstavbě, možná to bude takový nekonečný příběh. Ale i hledání je cesta. A cesta je cíl.
Mám takové krédo – člověk má mít sny, protože sny se plní, když se přičiníme. A je lepší mít velké sny, protože se splní jen část, to abychom si moc nevyskakovali, no a mě z toho logicky vychází, že z velkého snu nebo z velkého přání je ta část potom větší ...
A současnost naší chaloupky je také o takovém velkém snu ...
Mamce
Chaloupka maličká
krčí se v stráni
obrázek krajiny vysloví přání.
V zahrádce před okny
rozkvetou jiřiny
na cestě daleké
lípy mi zavoní.
Vzpomínky na dětství
nesu si v duši
chaloupce v zeleni
pořád to sluší.
Tohle je básnička, kterou jsem napsala pro svou maminku před lety. Tenkrát jsem ještě nechápala, proč má tak ráda svoji rodnou chalupu, asi do některých věcí člověk dozraje teprve s věkem. Dnes zase moje děti nechápou, proč tak lpím na tom místě, a třeba se bude jednou historie opakovat ...
Vlastně jsme tu prožili všichni krásné dětství, moje mamka, já i moje děti. A taky bratranci a sestřenice a kamarádi. A všichni se rádi vracejí.
